Odkud pocházím?

Pocházím z Děčína na severu Čech, tedy ze Sudet. Tato lokalita se výrazně odráží v mé tvorbě.

Jak studium ovlivnilo mojí uměleckou kariéru?

Do ZUŠ jsem chodil s kytarou a později s violoncellem. Nakonec jsem ale místo konzervatoře studoval angličtinu a literaturu na UJEP v Ústí nad Labem. Umělecky jsem se celý život vyjadřoval vlastní (převážně instrumetnální) hudbou.

Co mě přivedlo na uměleckou dráhu?

Výtvarnou dráhu odstartovala tragická událost v roce 2019 v podobě pádu památné, dvousetleté lípy v obci Dolní Podluží na Šluknovsku. Pod názvem Linde von Braun postupně vznikla sbírka plastik, reliéfů, soch a objektů. Jednotícím prvkem těchto děl je prvotní úvaha, že ona lípa, pamětník času, vydává ve svém dřevu příběhy lidí, kteří se v její blízkosti kdy ocitli. Nová socha tak často vznikla z náznaku oka, úst, nebo nehtu, od kterého se pak odvinula konečná podoba díla. Paralelně se socháním jsem oživil zálibu k fotokomoře a vytvořil sérii (kolorovaných) fotografií, koláží a postupem času i kreseb a maleb kombinovaných s fotografii. K samotné malbě už tak byl jen krůček.

Jaké metody a přístup při tvorbě využívám?

Nanášení laku, barev, jejich opětovné broušení a nanášení představovalo hlavní techniku barvení při tvorbě lipových soch. Moje současné techniky malby na plátno z této zkušenosti částečně vycházejí. V zásadě ale maluji kombinovanou technikou (uhel, akryl, akvarel). Nejde mi ovšem o čistotu žánru, ani obrazu samotného. Svoje díla bych charakterizoval jako art brut, jsou nad realitou, odkazují do podvědomí a zároveň jsou expresivní, nikoli však vulgární, ačkoli vznikají instinktivně. Myslím, že v mých obrazech se často objevují příběhy, většinou ukryté, někdy explicitní, vznikají mi pod rukama nahodile, bez záměru a sám jsem jejich prvním čtenářem.

Která svá díla považuji za nejzásadnější?

Sex ve městě/Baletka/

Co považuji za své největší úspěchy?

Moje umělecká dráha netrvá dlouho. Začala výstavou v Galerii Emila Juliše díky upřímnému zájmu jejího majitele a galeristy Pavla Vejrážky, čehož si dodnes velmi vážím. Následovaly výstavy v pražském Studiu Alta, v městské galerii Mladá Boleslav, v pasáži Českého designu, jazz clubu U Bílýho černocha, ve Studiu Paměť Praha, atd. Za významnou považuji výstavu na zámku Struppen v rámci festivalu Dny české a německé kultury. Fakt, že moje sochy byly vystaveny společně s díly německého kolegy sochaře a muzikanta Gerta Mullera, byl pro mě naplněním potřeby smířit se s tragickou minulostí našich předků.